v Starý blog

Oceňovat průměrnost?

*(Tento článek má 3 víceméně samostatné části, které se ale tak nějak týkají podobné věci. Snad mi jeho atektoničnost prominete.)*

Pokud se mi alespoň trochu podobáte, pak máte rádi dobré věci. Vlastně ne jenom „dobré“, ale nadprůměrně dobré, něčím vybočující, kvalitní. A takové věci prostě nejsou obecným standardem, jakkoliv by to tak mělo být.

Podle mě záliba v kvalitních věcech souvisí také s kvalitou života. A nemusí tady jít v první řadě o peníze, i když ty hrají podstatnou roli. Rád nosím boty, které se za dva měsíce nerozpadnou. Nestojí sice 50Kč, ale vydrží dva roky a déle. Nemusí být hyperznačkové a hyperdrahé, na druhou stranu ale rozhodně nezastávám názor, že značkové = špatné.

Naprosto nesnáším řeči typu „jenom za tu fajfku zaplatíš o tisíc víc“ a tak podobně. Nike určitě musí vydávat neskutečné peníze na marketing, které se tím pádem promítají i do výsledné ceny produktu, kdyby ale produkt samotný nebyl nějakým způsobem kvalitní, lidé by rychle reklamu prokoukli a boty už si podruhé nekoupili. Když si koupím boty Nike oproti bezejmenným botám z tržnice nebo kdovíodkud (skutečně neznačkové boty se snad ani koupit nedají), získávám hned několik věcí.

**Jistotu, že si nekoupím úplný šmejd.** Žádné boty Nike jsem ještě nedokázal zničit, ze všech jsem vyrostl, nebo je nahradily boty nové.

**Prvotřídní design.** Říkejte si, co chcete, ale ty boty jsou prostě pěkný.

**Filozofii značky.** Asi jsem v menšině, ale zajímá mě, jaký typ firmy vyrábí produkty, které si kupuji. Snažím se mít pro všechny případy nějakou svoji oblíbenou firmu, abych se pokaždé nemusel zdržovat výběrem. (Chipsy – Lay’s, boty – Nike, zápisníky – Moleskine, elektronika – Apple, knihy – [Jan Melvil](http://janmelvil.cz), psací pera – Parker/Lamy, …)

**Image.** Některým lidem prostě přijdete „lepší“, když máte na nohou Najky. Sám takový nejsem, ale nebráním se toho „využívat“.

(Mluvím tady o botách Nike, ale můžete si za „Nike“ dosadit jakoukoliv jinou značku dle své chuti.)

– – –

Abych se ale dostal zpátky tam, kam jsem původně chtěl dojít, kvalitní věci jsou všude kolem nás. Je jich strašně málo, ale jsou zde. Naštěstí existuje dost jednoduchý způsob, jak ovlivnit jejich četnost – pochvala.

To se týká zejména věcí, které dělají jiní lidé. Tuto myšlenku nemám od sebe, ale připomněl mi ji nedávno Dale Carnegie – upřímně chválit ostatní lidi je ten nejlepší způsob, jak je trochu přizpůsobit obrazu svému. V tomto případě je motivovat k dělání lepší práce a kvalitnějších věcí.

Nemusí jít o nějaké óbr záležitosti, stačí vážně drobnosti. Uvedu teď několik příkladů z vlastní praxe. Když si spolužačka jeden den jinak (složitěji) načeše vlasy a dost jí to sluší, pochvalte ji. Když vám matka udělá obzvlášť dobrou svačinu do školy, pochvalte ji. Když se na vás prodavačka v obchodě mile usmívá, usmějte se nazpět a nějak ji povzbuďte.

Některé pravdy prostě člověk doopravdy pochopí až časem. U mě to třeba je to, že kritikou se většinou ničeho nedosáhne. Pochvala je oproti tomu mnohem silnější zbraň. Jako se všemi zbraněmi s ní ale musíte nakládat opatrně a nikdy ji nezneužít k temnému účelu, tedy lichocení. Pochvala musí být vždy míněna upřímně.

– – –

Cílem života každého z nás by podle mě mělo být zanechat stopu. Něco tady zanechat, svůj odkaz, dědictví (nejen hmotné). Něčím vyčnívat, vybočovat z řady, mít něco, co nemá nikdy jiný.

Je mi smutno, když se rozhlídnu po vlastní třídě a vidím 24 nudných lidí. 24 lidí, kteří nechtějí ničím vyčnívat, bojí se vyčnívat, bojí se snít. Nedokáží svou myslí překročit byť jen nejbližší obzor. Nedokáží se ani v myšlenkách vymanit ze stereotypu „jít na vejšku a najít si práci“.

V dnešní době by víc než kdy jindy měla být oceňována jedinečnost, originalita, kreativita a genialita. To jsou pojmy, se kterými operuje [Seth Godin](http://sethgodin.typepad.com) na denní bázi. Standardní výkony člověka už dávno nikam nedostanou.

Možná to nemá s tím co dělat, ale štve mě nedostatek invence a kvalitní práce všude, kam se podívám. Budu to demonstrovat na příkladu našeho gymplu, protože ten mi je nejbližší. Učitelé předvádějí přinejlepším jen průměrné výkony. Jejich hodiny jsou pořád stejné, naprosto bez invence a zoufale neefektivní. Samozřejmě čest výjimkám.

Studenti na tom nejsou líp. Každý týden u nás ve třídě má jiná dvojice „službu“ – na začátku každé hodiny hlásí absence a po skončení hodiny maže tabuli. Většina lidí to prostě nějak překlepe, tabuli halabala smaže ideálně hadrem, aby ani houbu nemusela namáčet a pokračuje s odevzdaným výrazem na další hodinu. Minulý týden jsem měl službu já a aniž bych si tím něco chtěl dokázat, s každým hlášením jsem udělal nějaký fórek, přivítal učitele na hodině, popřál příjemné učení nebo něco podobného. Ve své podstatě je to blbost, ale příjemná.

Příjemná je, protože naruší stereotyp. Stejně jako poctivě smazaná tabule. Většina lidí takové věci ignoruje, ale já rád dělám i takové podřadné úkoly pořádně. Takové drobné činy podle mě dělají svět lepším. Není ani potřeba darovat miliony na charitu. I když to je taky frajeřina.

(Stejně jako sdílet moje články, což si můžete přečíst níže.)

Napsat komentář

Komentář