O reality checku a ztrátě důvěry

V pondělí mi jeden z top českých internetových podnikatelů a můj přímý nadřízený řekl doslova „jseš špatnej“. Bohužel to byla (a je) pravda.

Dost to se mnou zamávalo.

Ale potřeboval jsem to.

Víc než půl roku jsem chodil s klapkami na očích. Myšlenkově se poplácával po ramenou a ignoroval, že hmatatelné výsledky prostě nejsou.

Reality check jsem potřeboval jako sůl. Otázka je, jestli nepřišel příliš pozdě.

Opájel jsem se vlastní důležitostí, imaginárním přínosem a hodinami, které jsem trávil v práci. A že nebyl výsledek? Za to přece mohly okolnosti, sezóna, ostatní lidé.

Dělal jsem sto věcí, ale žádnou pořádně. Všechno ad hoc, když zbyl čas. A zrovna jsem si vzpomněl.

Taky jsem žil s představou, že „mám nárok“. Na větší plat, pochvaly, uznání a kdovíco ještě. Blbost. Hovadina. Bullshit.

Nemám nárok na nic. Nikdo mi nic nedluží. Ani vám.

Všechno si musí člověk odpracovat. A hlavně musí být vidět výsledky. Pak se taky pracuje mnohem líp.

Co bude dál?

Nevím.

Ale současnou situaci beru jako zatěžkávací zkoušku, jakých jsem v životě moc neměl. Vlastně asi žádnou.

Proč to píšu?

Abych za půl roku nezapomněl.

A kdybyste se v tom náhodou někdo poznali.