Šmejdi. Šmejdi. Šmejdi.

Stejně jako milion (doslova) dalších lidí jsem nedávno viděl dokument Šmejdi, který se zabývá nechutnými praktikami prodejců předražených hrnců, zázračných dek a vysavačů.

Během sledování mi bylo téměř fyzicky zle.

První reakce asi každého je „Fuj, hnus, mělo by se to zakázat. Jaké hyeny tohle můžou dělat?“. Stejně tak moje.

Pak jsem se ale zamyslel trochu víc.

Co je na tom nejsmutnější?

Že důchodci na tyto akce jezdí znova a znova, i když se opakovaně spálili. Nemám kvalifikaci na to hodnotit, zda-li se jedná o závislost, případně co je k tomu vede. Ale ze slov účastníků dokumentu opakovaně znělo toto.

Jezdím, protože nechci být sám.

V ten okamžik jsem si uvědomil, že je to hlubší problém, než jsem si původně myslel.

Já i vy prodáváme hrnce. Bohužel.

Kdy jste naposledy viděli své rodiče nebo prarodiče?
Žijí s vámi?
Vídáte se často?
Jestli ano, gratuluji. Jste výjimka.

Většina důchodců totiž žije osamoceně v bytech a domech, často v jiném městě/vesnici než jejich potomci. Nebo v domovech důchodců. Těch se (asi) tento problém netýká, protože tam mají alespoň nějaké zdání společnosti.

Když si představím život současných osamocených důchodců, skoro se jim ani nedivím. Za 49 Kč se projedou autobusem se svojí věkovou skupinou, někdy dostanou i najíst. Každopádně je to změna oproti nekonečné rutině běžných dní.

Co s tím?

Zajeďte se podívat za svými (pra)rodiči. Nebo jim zavolejte. A až půjdou do důchodu, zkuste si zařídit život tak, abyste jim byli nablízku.

Nebo vydělejte dostatek peněz, abyste jim ty parní hrnce mohli financovat.

Jak mít zájemce o práci vždy na dosah

Rád bych se s vámi podělil o rychlý tip, který jsem vyzkoušel ještě v Le Premier. Jde o myšlenku, která se týká hledání zájemců o práci.

Zjednodušeně: vybudovat si seznam zájemců o práci ještě dřív, než je budete potřebovat.

V případě Le Premier to vypadalo tak, že jsem na klasickou stránku Volná místa dal do spodní části jednoduchý Mailchimp formulář. Do něho lidé mohou zadat svůj e-mail s tím, že je budeme informovat, pokud budeme shánět nové lidi.

Má to jednu slabinu: přihlášení lidé nemohou dopředu tušit, koho a s jakými schopnostmi budete shánět.

Ale pro určitý typ nadšených lidí, kteří hledají práci stejným způsobem jako já, je to požehnání.

Většinou si totiž vyhlédnu firmu, pro kterou bych rád pracoval a až pak řeším, jestli zrovna hledají někoho s mými schopnostmi.

Funguje to?

Upřímně, nevím. Proto to prezentuji jako myšlenku a nápad, ne funkční řešení. V Le Premier byl formulář hodně skrytý na hodně málo navštěvované stránce, přesto se již okolo 10 lidí k odběru přihlásilo.

A 10 lidí, kteří chtějí pracovat pro vaši firmu, to není tak špatné.

Co si o tom myslíte? Viděli jste, že by něco podobného fungovalo?

Startup za pakatel je hudba přítomnosti

Na Startup za pakatel od Melvilů, v originále The $100 Startup od Chrise Guillebeau, jsem se popravdě dost těšil. Kvůli českému překladu jsem si nekoupil originál, ale stádně si počkal na české vydání. Přečetl jsem ho hned v den vydání. Jak to dopadlo?

startupobalkamala

O co jde?

Hlavní Chrisovou tezí v knize je idea tzv. „mikropodnikání“. V tomto ohledu je název trochu zavádějící, nejde o startup v pravém slova smyslu. Ve zkratce: můžete si vydělat na živobytí s minimálními vstupními náklady, aniž byste museli mít šéfa. Prostě budete „dělat na sebe“. Číst dále