v Můj život

Jak jsme doma neměli internet

Na začátku září jsme se přestěhovali do nového bytu. Při takovém stěhování samozřejmě nejsou nejdůležitější obrazy, knihovny, lampičky, lednice, povlečení, pračka ani gauč. Ale internet.

Protože byt je jen tak dobrý, jak rychlý je v něm internet.

Úleva tedy přišla se zjištěním, že v bytě je sdílené ADSL a nebudeme tedy muset čekat na příchod technika a trávit několik dní v naprosté internetové temnotě prosvětlené občasným brouzdáním na mobilním 3G.

Zděšení nastalo při zjištění, že signál sdílené WiFi dosahuje jen asi do poloviny bytu a jeho rychlost kolísá okolo 4kB/s. Tedy zhruba jedna načtená stránka každou minutu. Někdy ani to ne.

Teoreticky tedy člověk “na internetu” byl, ale prakticky si spíše rval vlasy z hlavy. Když už pošedesáté refreshujete stránku a doufáte, že tentokrát se skutečně načte, je čas se zamyslet.

Protože jen blázen opakuje to stejné doufaje v jiný výsledek.

Nebo člověk silně závislý.

Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem nad připojením zlomil hůl. Od té chvíle jsem pro zachování svého duševního zdraví uvažoval o bytu jakožto bezinternetovém. A začlo peklo. A nebe.

E-maily jsem mohl vyřídit až po víkendu, kdy jsem celý den pracoval v budovách VŠE. Nemohl jsem sledovat žádná videa ani seriály online. Facebook ani Twitter.

Tak jsem začal montovat skříně z IKEA. Nebo si číst papírovou knížku. Hrát si s kocourem. Jen tak si přemýšlet.

Hlavně jsem byl mnohem víc v klidu, protože jsem přišel o milion možností, jak využít svůj čas. A zůstalo jich jen pár. Ale asi jsou to ty lepší.

Alespoň na chvíli jsem vymanil hlavu z neustálého proudu informací.

Ale před hodinou přišel technik od O2 a internet zapojil.

Nová technologie, závratná rychlost.

Ale co bude se mnou?

Napsat komentář

Komentář

  1. Pavle, nic se nestane, je to od O2, tak to stejně nebude fungovat 🙂

    Podobné uvědomění zažíváme na našich cestách, protože někde je to s internetem taky hodně špatné. V Itálii ti slíbí, že to přijdou opravit, ale nepřijdou 🙂 V Anglii jsme seděli v autě a chytali lokální wifi, protože „doma“ byl jen 3G modem pro všechny. A v Irsku to prý bude mnohem horší, říkají všichni kolem 🙂

    • Nemít stálý internet vůbec je asi ještě „horší“.

      Mně na té mojí situaci vyhovoval fakt, že se mi konečně oddělil „čas práce“ = VŠE s přístupem na internet a „čas odpočinku“ = doma, kde internet není. Samozřejmě mně nic nebrání v tom pokračovat dál a třeba od určité hodiny na internet prostě nechodit. Uvidím.