Práce
Letošní rok byl ve znamení usazení a konsolidace větších změn roku minulého, i přesto se nám povedlo vyrůst v GS o krásných 27 % a překonat celkově tržby 150M Kč. Větší radost mám z toho, že se nám i při takovém růstu podařilo zachovat (zřejmě i zvýšit) naši provozní ziskovost.
Poprvé jsme rozdělili GS na dvě střediska – maloobchod (já) a velkoobchod (náš obchodní ředitel) s jasně určenou zodpovědností za hospodářský výsledek, který se nám oběma (zřejmě, nemáme ještě finální čísla) podařilo doručit. Kromě toho od února nově pod moji správu přešla i prodejna v Karlíně a nákup, takže jsem se trochu posunul z čistě marketingové role a mohl se realizovat i v jiných oblastech.
V Karlíně se nám podařilo vyladit tým, doklepnout výlohy a drobnější změny v interiéru, nově otevřít i v sobotu a zejména v závěru roku trhnout veškeré tržbové rekordy.
Aby to ale nebylo všechno zase tak pozitivní, trochu se i nedařilo. V červenci jsme po 4 letech uzavřeli náš GS Barbershop (nedokázali jsme vygenerovat dostatečný zisk, vysvětlujeme si to naší poctivostí -placením DPH, přiznáváním všech tržeb atd.), 3 měsíce jsme měli smazané firemní profily na FB a Instagramu (psal jsem o tom na CzechCrunch) a celý rok také zablokovaný účet na Amazonu, který se nám povedlo odblokovat až v prosinci.
V Beviru se nám v druhé polovině roku dařilo konečně launchovat nové produkty, což se příjemně odrazilo i na tržbách, takže máme dobře našlápnuto do roku příštího. Velkou radost mám obzvlášť ze Šumavy, což je námi od nuly vyvíjený parfém, ze kterého se okamžitě stal náš bestseller.
Další zajímavosti:
- Již tradičně jsem byl 2x v Newcastlu na uvedení kolekcí Barbour
- na Vánoce mě Petra a Henry přemluvili, že by byl dobrý nápad, abych sebestředně šel jako host do našeho podcastu GS Talks
- Díky tomu, že jsme naší První Dámě poskytovali nějaké oblečení na oficiální příležitosti, mihli jsme se u ní i na audienci
- A potkal jsem ještě jednu legendu – Charlese Nicka Wheelera, zakladatele Charles Tyrwhitt
Osobní život
Jednoznačně největší událost letošního roku je, že (pravděpodobně) budu otcem. Bára je ve čtvrtém měsící těhotenství, termín máme v květnu. Nechci se ještě moc těšit, protože není vyhráno, dokud není vyhráno, ale zatím se všechno jeví velice nadějně! Tak si ještě chvíli budeme užívat svobodného života zatíženého pouze starostí o psa, než se nám v květnu převrátí naruby.
Bytová situace se zdá stabilní, v Karlíně se nám žije skvěle a za Prahu se v blízké budoucnosti vracet neplánujeme. Je to po všech směrech lepší. Absence dojíždění, vše v dosahu, příjemnější venčení… A za rok a půl budeme i ve vlastním (o něco větším) bytě. Minidům ve Vodochodech jsme zatím pronajali a uvidíme, co s ním bude.
Za zmínku stojí ještě jedna s odstupem vtipná záležitost – paréza lícního nervu. To si takhle jednou večer čistím zuby a najednou mi z pravého koutku teče pasta, protože mi pravá půlka obličeje ochrnula. Tak hned volám Báře, jedu do nemocnice na vyšetření, toto tamto. Naštěstí to nebyla borelióza ani nic horšího, občas se paréza stane i jen náhodou, nebo třeba z ofouknutí. Tak jsem den strávil v nemocnici po lumbální punkci na pozorování, pak si poctivě cvičil rehabilitační cvičení a párkrát šel na laser a všechno v pořádku. Ale chvilku to bylo děsivé.
Co mi poslední dobou chybí, jak se dostáváme do středního věku, kdy nemá nikdo na nic čas, je potkávání se s kamarády na delší dobu. Bohužel se už to neděje samospádem, ale musíme si příležitosti vytvářet. Jedna už klasická příležitost je moje letní oslava narozenin, která byla letos v krásné lokalitě resortu Reischl, druhá je víkendová chalupa s kamarády z gymplu, kterou jsem vymyslel a uspořádal letos poprvé. Trefili jsme se do prvního dne, kdy nasněžilo, takže jsme trochu bojovali s příjezdem po neudržované cestě, ale všechno dobře dopadlo. Aspoň jsem poprvé na něco využil pohon 4×4.
Další drobnější věci:
- prodali jsme náš český sen Škoda Octavia (po přesunu do Prahy jsme přestali potřebovat 2 auta)
- celý rok mi vydrželo cvičení s trenérem, takže jsem si udržel váhu a možná i přidal nějaké svaly
- byli jsme na plese Expedition Clubu (zřejmě náš první společný ples, možná druhý)
- po asi 14 letech jsme si koupili televizi
- byl jsem na den chovatelem v ZOO Dvůr Králové v pavilonu slonů
- 2x jsem byl na MS v hokeji na zápas ČR vs Švýcarsko, jedno z toho bylo finále
- klasicky jsem jednou jel na cvičení AZ si něco vyhodit do vzduchu
- opět jsem se podíval taky na Bouldering World Cup na Letné
Cestování
V lednu se nám povedlo odškrtnou jednu položku z našeho bucket listu – Patagonii, jako už klasicky s Expedition Clubem. Při odjezdu jsme měli takové smíšené pocity (moc jsme se ani netěšili), protože jsme věděli, že nás to minimálně o měsíc zdržuje od pokusu o početí. Ale říkali jsme si, že to bude na pár let naše poslední větší cesta.
Patagonie je krásná, takový zajímavý mix Dolomit, Krkonoš a pevninských ledovců. Největší highlight za mě bylo vidět Fitz Roy (znovu jsem se podíval na dokument o neskutečném traverzu Fitz Roye) a pak výhled z hotelu na kopci v Ushuaie. Koukal jsem tam do průlivu Beagle směrem na Antarktidu a říkal si, že se tam jednou musím podívat, fakt mě to učarovalo… Tak jedu příští rok v březnu.
Po zbytek roku jsme skrz řešení početí nemohli dělat žádné větší akce, ale povedlo se nám pár menších prodloužených víkendů a kratších výjezdů.
Další menší výlety:
- v únoru jsme byli na tradičním rodinném lyžování v Rakousku
- vyzkoušeli jsme, jaké je to u německého moře se psem (dobré, klidně rád zopakuju)
- strávili jsme prodloužený víkend na Lipně a v Českém lese
- místo romantického víkendu v Paříži jsme letěli na méně romantický víkend v Dublinu
- se slovenskou i českou větví rodinu jsme pobyli v Tatrách
Horolezení
Sekci „Lezení“ jsem nově přejmenoval na „Horolezení“, protože to je to, co je mému srdci bližší. Krásně jsem si to ověřil na konci srpna při výstupu na Dufourspitze (2. nejvyšší hora Evropy), ve kterém se snoubilo vše, co se zdá, že by mě mohlo dost bavit. Nadmořská výška (není to zas tolik, ale bez aklimatizace docela dává), pohyb po ledovci, trochu lezení (v mém případě sólo, což příště ani být nemusí) a vrchol tak akorát na hranici mých schopností.
Na podzim jsem byl ještě u Martina Ksandra na chatě na Kurzu vysokohorských výstupů, abych udělal další mini-krůček ke zdolání nějaké vyšší hory. Vyhlídnul jsem si tam sedmitisícovku Baruntse – protože má v názvu „Baru“. Tak uvidíme, jak to půjde s dítětem, ale tak za 2-3 roky to vidím nadějně.
Skály jsem trochu zanedbával, byl jsem jen asi 1-2x někde venku, ty hory budoua asi spíš cesta…
Vzdělávání
Věc, která mě letos posunula zdaleka nejvíc je roční kurz leadershipu od Soul Adventure. And it’s not even close. Musím ještě jednou smeknout průvodcům Martinovi a Bohdaně, protože se jim povedlo vymyslet vážně skvělý rozvojový program, který každého z nás účastníků posunul o míle kupředu. Má to sice v názvu „leadership“, ale týkalo se to spíš rozvojově osobnosti/charakteru, než nějakých businessových témat. Protože ty vyvěrají až z naší osoby. Bohužel už se v příštím roce konat nebude, ale můžete zkusit třeba jejich questy na Sahaře.
Na podzim jsem na to ještě navázal kurzem Mág od Amaen, což je takový čistě mužský retreat, kam mě zlákal Jirka Rákosník. Trošku jsem se toho bál (že nic nebude tak dobré jako Soul Adventure + aby to nebylo moc ezo), ale ve výsledku to bylo taky super. Sice jinak, ale super. Zažil jsem si svoji vlastní smrt, napsal dopisy na rozloučenou a tak. Usual stuff.
Abych do toho eza nesklouznul až moc, na závěr roku jsem se přihlásil i do ScaleUp Boardu, což už je čistě businessová záležitost. Dlouho jsem měl myšlenku zorganizovat nějaké pravidelné setkání kamarádů, co taky mají své firmy, abychom si vzájemně pobrečeli, pomohli si a podpořili se, ale nikdy jsem to nedotáhnul. Tak jsem nasednul už do rozjetého vlaku, který řídí někdo jiný. Zatím proběhly jen 2 schůzky mojí kmenové skupiny, ale také se zdá, že to bude velice dobré.
Další drobnější vzdělávací akce:
- Marketing Festival
- E-Commerce Meetup v Grizly
- EXEC Edge
Top 8 knih
- The Great Game of Business – tohle bude moje palivo na příští rok. Spojilo se v ní několik myšlenek, které už s Honzou máme delší dobu, ale až tady jsme dostali krásný návod, jak je reálně aplikovat, aby se z podnikání stala hra, kde nevyhráváme jenom my dva.
- Kurtyka – o polských horolezcích jsem toho mnoho nevěděl, tohle je životopis jednoho z těch největších. Pokud vás zajímá umění trpět ve vysokých horách, je to něco pro vás.
- Die with Zero – osvěžujícně kontrariánská kniha ze sekce osobních financí, kde se dozvíte, že máte umřít s nulou na účtě a proč je to dobrý nápad.
- Never Enough – asi nejlíp napsaný podnikatelský memoár od Andrew Wilkinsona, který se čte jako thriller, ale zároveň má velký přesah.
- The Value of Debt – originální pohled na dluh jakožto nástroje k tvorbě bohatství a snižování rizika. Zároveň super dělení života do určitých fází s odlišným přístupem k penězům.
- Časotvorba – naprosto neskutečně vyrešeršované dílo plné originálních myšlenek od českého autora Tomáše Vachudy, velká vzácnost. Dozvíte se, jak pracovat méně a udělat toho více. Na to vždycky slyším.
- The Leadership Pipeline – skvělá kniha o tom, co to reálně na denní bázi obnáší být leader na různých úrovních firemní hieararchie a jak s tím pracovat v rámci firmy.
- Žlutá kniha budování značky – naprostá marketingová bomba od Michala Pastiera. Vtipně napsané, graficky super, plné praktických rad. Budeme aplikovat.
Top 5 věcí, co mi dělají radost
- Samsung The Frame – asi po 14 letech poprvé vlastníme televizi a je to super. Tahle má i spešl funkci takového lepšího spořiče obrazovky, na kterém si můžete zobrazit různá umělecká díla, takže televize není jen hnusná černá věc v obýváku, ale pěkná součást interiéru.
- batoh Bellroy Transit Workpack – můj geniálně praktický denní kumpán. Má tolik kapes, že v jedné z nich jsem několik měsíců nosil složenou košili, aniž bych o tom věděl.
- elektro skládačka z Decathlonu – objev roku, díky kterému jsem v práci naprosto bez práce za 10 minut. Dá se s ní jezdit i na sněhu.
- Apple Studio Display – hodně jsem se cukal, než jsem si ho pořídil, ale ve výsledku jsem za něj rád. Koukám do něj v práci celý den, tak se vyplatí udělat si to hezký a kvalitní.
- Pilot G2 – používám už spoustu let, pořád nepřekonaná gelová propiska.