Charles Bukowski je jeden z lidí, kteří rozdělují lidi na dva tábory. A bodejť by ne. Jak se stavíte vy k člověku, jehož životní náplní je chlastat, spát s děvkama, chodit na dostihy, střídat podřadné práce a psát o tom romány a básně. Já osobně ho miluju.
Jeho dílo je nesmírně zábavné, prasácké, ale zároveň hloubavé. Je to zároveň můj nejoblíbenější básník i romanopisec. Na nic si nehraje; píše jen o tom, čemu rozumí – svému životu. Tvrdej chleba je posmrtně sebraná sbírka básní, které tvořil nedlouho před svou smrtí v roce 1994.
Bukowskiho básně nejsou žádná přírodní lyrika, spíše se jedná o minipříběhy psané ve verších. Není nic divného, když verš tvoří jediné slovo a rým zde vážně nehledejte. Jde o volný verš v jeho nejvolnější podobě.
Nepíše ale jen nějaké nesrozumitelné bullshity. Píše o životě. Jak ostatní básnící stojí za prd. Jak na ulici viděl psa. Jak se zase vyspal s jednou ze svých žen. Běžné věci. Přesto mají jeho básně svoje nezaměnitelné kouzlo.
Ať má báseň děj nebo ne, vždy má v sobě skrytý příběh. Každé slovo dává smysl. S každým slovem se báseň odvíjí dopředu, nikdy nestagnuje. Slovo za slovem se blíží ke svému konci, stoupá a stoupá a najednou BUM. Konec. Tečka. Naprosto luxusní pointa a zakončení celé básně.
Pro mě je Bukowski mistr strohého psaní. Žádný Hemingway, to je proti Bukowskému troškař. Co slovo, to pecka. Žádné vzletné verše, žádná vycpávková slova. Poezie syrová jako tatarský biftek. A krásná.
Jeho básně nejsou dlouhé. Většinou nezabírají ani celou stránku, je to jen pár slov umně poskládaných za sebou. Jsou jako malé kresbičky, ne velká plátna.
Spousta jich jen prolétne okolo vás, zavadíte o ně okem. Ale pak přijde jedna, která vás rozpláče. Doslova. Mně se to stalo u básně Včera večer jsem viděl tuláka.
Z jeho další sbírky, Láska je pes, mě zasáhla také jedna báseň – [Můj táta](http://bukowski.unas.cz/basne/b16.htm).
Není to tak, že by vždy jen jedna byla dobrá. Každá se čte dobře. Jen některé se vás týkají víc a některé míň. Tak je to s každou poezií.
Pokud jste vždycky poezii nesnášeli (tak jako já), zkuste Bukowského. Třeba vás taky dostane.
*Charles Bukowski – Tvrdej chleba
Nakladatelství Argo
Vydáno v roce 2011*