„Normálně“ je slovo, které zřejmě v naší společnosti nabírá na oblibě. Nebylo by na tom nic špatného, kdyby „normální“ neznamenalo často „dobrý“.
Společnost totiž potřebuje „normální“ lidi, kteří se dovedou podvolit a nedělají problémy. Potřebuje lidi, kteří dokáží stát v řadě jeden za druhým a nikde nevyčuhují.
Mně ale vždycky přišlo nepochopitelné, jak někdo může chtít být normální? Mimochodem, možná to znáte z různých dívčích inzerátů spíše ještě z Líbimseti: „Jsem úplně normální holčina…“. Nevím jak vy, ale já bych rozhodně s „úplně normální holčinou“ nikdy nic mít nechtěl.
Úplně normální totiž znamená průměrný. Průměrně pěkný, průměrně inteligentní (IQ 100, pro mě na rozhovor dost nevyhovující) a průměrně schopný. To rozhodně nejsou kvality, které bych v druhých vyhledával.
Radši se bavím s chytrými lidmi, lidmi, kteří jsou v něčem zvláštní. A nemusí to znamenat, že chodí oblečeni v odpadkových pytlích.
Vezmu si příklady z mých spolužáků. Každý z nich je nějak zvláštní, něčím vyniká. Někdo:
- je ohromně fyzicky zdatný
- hraje už několik let na violoncello a dokáže každého rozesmát
- si píše básně
- si kreslí
- si nechává dělat umělé nehty a tetování
- vidí smysl svého života v chození do hospody
- má rád fantasy
- by se nejradši odstěhoval do Finska
- byl v Chile, umí španělsky a nemá žádnou životní vizi.
Téměř u každého bych mohl něco nalézt. U někoho takovou věc tak úplně nenacházím, ale to spíš proto, že dotyčného plně neznám.
Pointa je v tom, že nikdo z mých spolužáků není průměrný. Každý něčím vybočuje. Docela bych se divil, kdyby někdo ve skutečnosti průměrného člověka nalezl. Podle mě nikdo takový neexistuje.
Klíčové je podle mě ale tyto odlišnosti oceňovat a né se z lidí snažit dělat průměr.
Vidím to sám na sobě. Normální přece není:
- vstávat v pět hodin ráno, když člověk „nemusí“
- psát každý den 1000 slov
- stanovovat si cíle
- číst knížky o osobním rozvoji
- vlastnit Franklin Covey diář
- kupovat si zápisníky Moleskiny za víc než 300 Kč
- kupovat si originální software
- mít MacBook a iPhone
- …
Pro většinu lidí je výrok „Ty seš ale divnej!“ urážka.
Pro mě je to největší kompliment.