v Starý blog

O konferenci Junior Internet

6:34

Sedím ve vlaku z Trutnova do Prahy, zatím v kupé sám. Vadí mi ale systém Českých drah, kdy základní cena je zároveň ta nejvyšší možná a různé slevy tím pádem nejsou příjemné bonusy navíc, ale skoro nutnost. Jedna cesta mě totiž přijde na 232 Kč a cesta trvá 3 hodiny. Autobusem bych zaplatil 150 Kč a jel bych dvě a půl hodiny. Konkurence na kolejích by možná nebyla úplně špatná věc.

8:00

Hradec Králové. Dokončil jsem kontrolní čtení Aby vše klapalo, asi 30 minut poslouchal muziku a nyní se na Twitteru trumfujeme, kdo na Junior Internet cestuje déle. Viva la moderní technologie!

Nota Bene: Příště by se možná hodilo víc než 3 dl vody na 3 hodiny jízdy.

9:47

Hrdina je zpět! (= jsem v Praze)

V Relay kupuju klasicky Crocodile sandwich a modrou Bonaqu. Ve frontě si mě odchytnul nějakej blázen, kterej po mně chtěl „nějaký drobný na benzín“, protože má zlomenou nohu, jeho žena právě rodí a možná ještě něco. Jsem na sebe trochu hrdej, protože jsem ho dokázal odmítnout, což se mi snad ještě nestalo.

V 10:05 se potkávám s Martinem Moozem a jeho kamarádem Honzou a spolu už vyjíždíme metrem do Jinonic.

Cestou klasická rozprávka na téma Apple, alkohol a ženy, takže věci, kterými by měl žít každý mladý člověk.

10:41

Jsme na místě.

Sličné slečny na recepci nám dali visačky, Vodafone taštičku, vodu, bonbónek a visačku. Za to mají pořadatelé velký „thumbs up“.

Pak jsme se zastavili u Martina Světlíka v iKnow Clubu, kde pokračovala diskuze na téma Apple. Alkohol a ženy už nepřišli na řadu.

Po cigaretové pauze (já jsem samozřejmě jen přihlížel) jsme si vyzkoušeli i fakt velkou bombu – AR.Drone. Je to takový čtyřvrtulový stroj, který se dá ovládat přes iZařízení tak daleko, jak daleko dosahuje WiFi. Vyzkoušel jsem si ho ovládat přes iPad, který jsem zároveň poprvé držel v ruce, takže dobrý.

11:40

Poprvé vstupujeme do samotného přednáškového sálu a zrovna na nejnudnější přednášku na světě – Safer Internet, což je zřejmě nějaké hnutí za bezpečný internet. Já osobně jsem proti podobným neziskovým organizacím hrubě zaujatý, ale to asi bude jen můj osobní dojem. Každopádně nuda, nuda, nuda.

13:12

Přednáška Filipa Hráčka o všudypřítomném internetu. Zaujalo mě hlavně, že za žádnou cenu neukáže ve slajdech Apple produkt. Když se řekne mp3 přehrávač, v USA si představí iPod, u nás si představíme Sony Walkman s tužkovou baterií uvnitř. To je ale asi jen profesní deformace. Přednáška technicky dobře zvládnutá, obsahově nuda.


Přesně zde mé zápisky z neděle končí, protože jsem si pak již nenašel čas na to je doplnit. Proto je dopisuji až se čtyřdenním zpožděním.

Zbytek odpoledne proběhl ve znamení zajímavějších či nudnějších přednášek, ale konference prostě o přednáškách nejsou, ať si kdo chce co chce říká. Obzvlášť, když trvají jen 15 minut.

Konference jsou především o lidech, utužování starých kamarádství a navazovaní nových.

Pro mě osobně je tedy hlavním přínosem konference to, že jsem mohl strávit den ve společnosti spousty inspirativních lidí. Víc než jedno slovo jsem prohodil s Martinem Moozem, Honzou Vašíčkem, Martinem Světlíkem, Vojtou Toulcem, Pavlem Šraierem a Tomášem Hustolesem.

Velice zajímavé bylo, když jsem se zase vrátil druhý den do školy do všední reality. Taková deziluze. Připadal jsem si jako v nějakém špatném světě. Ve světě, kde se řeší naprosto nedůležité věci. Ve světě, kde nezáleží na tom, jestli se něčemu věnujete, ale jestli máte hotový domácí úkol.

Je to smutné, ale v řadách svých spolužáků nevidím mnoho inspirativních lidí. Spíš vůbec žádné. Štve mě jejich pasivita, štve mě jejich nedostatek ambicí. Přece nemůže bejt vrchol úspěchu dostat se na vysokou školu. To je povinnost, jen formalita. Skutečné cíle jsou naprosto někde jinde.

Proto se mi stýská po lidech, pro které není nic problém. Stýská se mi po lidech, kteří dotahují věci do konce. Stýská se mi po lidech, kteří umí vydělávat peníze. Stýská se mi po lidech, kteří jen nesedí doma na zadku.

A štve mě, že jsem si nepodal ruku s Honzou Bártou.

Napsat komentář

Komentář