Jojo, byla korona. Ale kromě toho i spousta dalších věcí.
Gentleman Store
V prvních březnových dnech korony jsme popravdě nevěděli, co taková krize pro nás bude znamenat. Asi jako všechny nás to dost vyděsilo, ale postupně se situace uklidnila. V prvních týdnech jsme zaznamenali velký propad pouze u oblečení, ale ostatní zboží se prodávalo i nadále téměř beze změny. Tržby z uzavřených obchodů samozřejmě chyběly, ale oproti jiným firmám si nemůžeme absolutně na nic stěžovat (a ani to neděláme). Jsme rádi, že jsme to přežili a navíc se nám povedlo i vyrůst – na cca 56M Kč tržeb (oproti 46M minulý rok).
Spustili jsme novou rumunskou verzi webu, otevřeli prodejnu John&Paul (tedy spíš střídavě otvírali a zavírali) a udělali i první charitativní akci na Den otců. Kromě toho také samozřejmě novinky v sortimentu – luxusní britská kosmetika Floris, tweedová saka a kalhoty od Walker Slater, značné rozšíření kolekce Barbour a spousta drobnějších. V rámci John & Paul jsme po dlouhých měsících a letech přišli s vlastními chinos a obleky. Větší anti-timing už to být nemohl, ale nenaděláme nic. A jednou se obleky zase prodávat určitě budou.
Co mi dělá velkou radost je náš Gentleman Store Barbershop. Byla to totiž iniciativa Petra, který je jinak náš dvorní fotograf, ale vždycky chtěl podnikat a mít vlastní barbershop. Tak se z něj stal intra-preneur (nostalgická vzpomínka na VŠE). Založili jsme společně novou firmu, ve které má podíl a provoz barbershopu řídí sám. Máme zatím samé pětihvězdičkové recenze, skvělou trojici barberů a spokojené klienty. Jediné, co nám nehraje do karet, je korona.
Beviro
Beviru jsem věnoval značnou část svého času celý rok. Na začátku roku jsme doklepávali redesign (na kterém jsme pracovali od října) a v dubnu spustili nový, krásný web. Do léta pak vyvíjeli a vyráběli 13 nových produktů, abychom pak podzim strávili jejich prodáváním do všech koutů světa.
Po pravdě jsem nečekal, že nám to dá tolik práce. Byl to mordor, ale položili jsme krásné základy, na kterých můžeme v novém roce stavět a věřím, že se nám podaří minimálně dvojnásobně vyrůst. Osobně zodpovídám za marketing a maloobchodní tržby, které se nám v listopadu a prosinci podařilo krásně nakopnout. Oddechnul jsem si, že se mi podařilo recept na úspěch zopakovat i u jiné firmy a nejsem proto jenom one-hit-wonder. Vyhráno samozřejmě ještě úplně nemáme, ale věřím, že se bude dařit víc a víc.
Osobní život
No a taky jsem se oženil. V lednu jsem Báru na mexické sopce požádal o ruku a v září jsme měli krásnou svatbu na zahradě penzionu V Ráji. Takže už je Králíčková. Povedlo se nám to trefit hezky mezi covidovými vlnami, ale měl jsem trochu strach, aby z toho nebyla jedna ze super-spreadingových událostí. Naštěstí nikdo neonemocněl a všichni si to užili.
Měli jsme geniální jídlo od Ze Mě Projekt, balkánskou dechovku Lovesong Orchestra, prstýnky od Hanuše Lamra a já si nechal ušít svůj první (a asi poslední, stojí to hroznou řachu) bespoke oblek od Česlava Jaroše.
Už předtím, na konci července, jsme se taky přestěhovali do vlastního. Po dlouhém špekulování, kde by nám bylo nejlíp a na co reálně máme (byt v Praze za 10 mega, anyone?), jsme se nakonec usídlili v mini domku ve Vodochodech u Prahy. Bára to má do práce autem 15 minut, já 30 a v létě se dá dojíždět i na kole podél řeky. Učarovala nám hlavně zahrada vzrostlých stromů a zdejší genius loci. Protože je to tady opravdu malé (prostorově jsme si skoro nepomohli), plánujeme letos ještě přístavbu/rekonstrukci, kterou snad stihneme do léta.
A kromě toho jsme si na podzim pořídili i psa – australského ovčáka jménem Dunčo. Je to jméno typického slovenského psa, kterého mají bačové, ale pro Čechy těžko vyskloňovatelné. Jak má hodně energie, tak je to s ním náročné (jako s každým štěnětem), ale když spí, tak je k zulíbání. A všichni kolemjdoucí nad ním áchují, někteří ho dokonce i fotí pro svoje děti.
Další menší věci:
- věnoval jsem 39 121 Kč na charitu (část z toho je ve formě půjček na Kiva.org, přes kterou jsem za loňský rok rozpůjčoval 1125 USD)
- bohužel jsem zase začal kouřit – ale slíbil jsem si, že je to na dobu určitou (dokud se nám nenarodí první dítě)
- byl jsem na svatbě dvěma kamarádům z naší středoškolní čtyřky, skoro se nám podařilo oženit se všem čtyřem v jeden rok
- začal jsem řemeslničit a vybavovat si dílnu
- měl jsem rozlučku se svobodou v Ostravě, kde málem dva účastníci přišli naprosto odlišnými způsoby o život – jednou hrozilo utonutí, podruhé pád z okna
- koupil jsem si vysněnou Mazdu MX-5, ale v létě ji budu zase prodávat (nevejdeme se do ní se psem)
- na zahradě jsem si postavil malou boulderovou stěnu na lezení, abych mohl lézt i během lockdownů
- konal se také první ročník jabkobraní, kdy jsme sbírali a moštovali jablka ze zahrady a vyrobili z nich první litry domácího cideru
- k rozlučce se svobodou jsem dostal video od Alexis Crystal, díky Martine
Cestování
Tento rok nebyl cestování obecně moc nakloněný, ale přesto se nám povedlo jet na 2 dovolené, které byly asi doposud nejlepší ze všech. První byly mexické sopky v lednu, o kterých jsem psal už v minulém shrnutí, druhé byl trek na Špicberkách v srpnu. Stejně jako se svatbou jsme se i tady trefili mezi covidové vlny a hlavně jsme měli asi nejteplejší a nejhezčí počasí, jaké tam bylo za poslední roky. Opravdu jsem si nemyslel, že se budu za polárním kruhem promenádovat v kraťasech, ale stalo se.
Oproti Grónsku, které bylo svým způsobem podobné, byly ale Špicberky o řád lepší. Krajina se každý den měnila, jeden den u moře, druhý den přes pevninský ledovec, pak travnatým údolím jako v Alpách. Zároveň nás neotravovali komáři a bylo opravdu krásně. Jediné mírné negativum byly „noční“ hlídky kvůli medvědům, ale ve větší skupině se to dalo krásně zvládnout. Jeli jsme jako klasicky s Expedition Clubem – vřele doporučuji všem zájemcům o zajímavější dovolenou, než je Chorvatsko, kteří zároveň nemají tolik času nebo buněk na to naplánovat si cestu po vlastní ose.
Přečtené knihy
Když jsem si minulý rok při psaní tohoto shrnutí jen horko těžko vybavoval, co jsem za uplynulý rok přečetl, rozhodl jsem se pečlivěji to sledovat ve svém účtu na Goodreads. Tím pádem mám pro letošek mnohem lepší podklady. Celkem jsem přečetl 32 knih – v závěru roku mě dost zbrzdilo uzavření knihoven, jinak bych jich alespoň 40 dal.
Nejlepší za mě jsou:
- Žil jsem zbytečně – autobiografie Jiřího Hejdy, který zažil snad všechno důležité ve 20. století – 1. světovou válku, první republiku, druhou světovou válku, nástup komunistů, komunistické vězení i milost. Mezitím byl novinářem, spisovatelem, podnikatelem a národohospodářem. Tomu se říká život.
- Slepé skvrny – skvělá sonda Daniela Prokopa do české společnosti. Stejně jako David Klimeš ve své knize Česko versus budoucnost poměrně jasně pojmenovává současné problémy a nabízí i věrohodná řešení. Snad se po příštích volbách řešit začnou…
- Wilding – příběh o jedné britské divoké přírodní rezervaci, který ve mně probudil touhu udělat něco podobného (byť menšího) i u nás. Koupit pozemek a nechat přírodu čarovat.
- Milo nemilo – neskutečně vtipná slovenská knížka o životě v hospodě. Esence hospodských keců.
- Your money or your life – četl jsem po letech už podruhé, tentokrát jsem si v ní našel opět něco nového. Probudila ve mně touhu být ve 40 finančně nezávislý. Snad mi to vydrží.