v Starý blog

O snadném životě

Strašně rád čtu příběhy slavných lidí, kteří museli překonat spoustu překážek, ale na konci své cesty slavili úspěch. Pak se podívám na život vlastní a… nemám překážky žádné. Bylo by hloupé si do cesty stavět umělé překážky, ale jsem toho názoru, že překážky a jejich překonávání tříbí charakter. Žádné překážky – žádný charakter.

Je to sice divné takhle vyslovit, ale mám vcelku *snadný* život. Všechno se odvíjí od toho, že od svých rodičů (matky) dostávám dostatek peněz na to, abych si žil pohodlným studentským životem. A zbytek věcí je mi kupován.

Dostávám 1000 Kč měsíčně jako kapesné.
Mám vlastní auto.
Neplatím si účet za mobil.
Oblečení je mi v pravidelných intervalech kupováno.
Výdaje za jídlo nemám žádné.

Peníze tak můžu utrácet vyloženě za věci, které chci. Třeba knížky. Nebo benzín. Nebo alkohol. Základní životní (nad)standard mám zajištěn a nic mě tak nenutí dělat něco navíc. Cokoliv.

Vlastní počítač mám – 13″ MacBook Pro, který ještě nějakou dobu sloužit bude.
K Vánocům jsem dostal nový iPhone 4.
Mohlo by mě trochu motivovat nové oblečení, ale prostě nemotivuje.

Nic mě nemotivuje něco se sebou dělat.

Tak jsem se s tím rozhodl něco udělat sám.

**Od února chci od rodičů přestat přijímat peníze.**

Budou mi poskytovat jen přístřeší a stravu, ale šatit, jezdit autem a opíjet se bych už se měl za svoje. To je samozřejmě jen začátek.

Není to zase tak drastická změna, ale mohla by s sebou přinést situace, které neznám. *Kamarádi mě budou zvát do hospody a já nebudu moct jít, protože nemám peníze.* *Roztrhnout se mi boty a já si nebudu moct koupit nové, protože nebudu mít peníze.* *Nebudu moct jet na nákup, protože na benzín do auta nebudu mít peníze.*

Cílem samozřejmě není *nemít peníze*. Cílem je začít peníze vydělávat, protože by se mohlo stát, že je nebudu mít na věci, na které je mít chci.

To by pro mě měla být konečně nějaká motivace začít pracovat a lépe hospodařit s penězi, protože zatím jsem absolutně nedokázal poznat jejich cenu. Když se za nimi neskrývá vlastní čas strávený prací, dají se rozhazovat dost snadno.

Pro tak rozmazleného člověka, jako jsem já, to bude dost velký skok do neznáma, to mi věřte. Ale pokud chci zastávat libertariánské a pravicové názory, nemůžu se pořád spoléhat na to, že mě někdo (v tomto případě rodiče) budou neustále sponzorovat a zachraňovat.

Chci se konečně umět o sebe postarat **sám**.

Napsat komentář

Komentář