v Starý blog

O překonávání Strachu

Jsem přímo fascinován strachem.

Né takovým tím obyčejným, když jsem ve fyzicky nebezpečné situaci, ale Strachem s velkým „S“, který nám zabraňuje dělat skutečně velké věci.

Strach je nástrojem evoluce, který nám umožnil přežít. Pomáhá nám vyvarovat se potenciálně nebezpečných situací – dřív šlo hlavně o kontakt se zvířaty, který mohl být smrtelný. V dnešní době ale prostě venku šavlozubé tygry ani medvědy brtníky nevidíme.

Určitá úroveň ostražitosti je samozřejmě nutná, např. při přecházení silnice, ale dalo by se říct, že v dnešní době již strach v jeho prvotní podobě tolik nepociťujeme. O to horším problémem se stává Strach z vykonání něčeho výjimečného. Dám příklad.

Jsem v maturitním ročníku a nedávno proběhl náš maturitní ples, který jsme s kamarádem moderovali. Většina lidí by na to neměla. Buďto by ani nechtěli ples moderovat, nebo by je zarazil Strach. Ono mluvit před pěti sty lidí není prostě aktivita, kterou člověk provádí denně.

Co když se přeřeknu? Nebudu vědět, co říkat? Stane se nějaký trapas? Lidé po mně začnou házet rajčata? Budou bučet? Vypískají mě?

To jsou přesně otázky, kterými se Strach projevuje. Na první pohled se tváří racionálně – toto všechno se přece může stát. Určitě se to již jednou v historii stalo. Ale jaká je pravděpodobnost, že se to skutečně stane? Limitně se blíží nule. Přesto pro spoustu lidí můžou podobné sebe-otázky být smrtelné a vzdají se kvůli nim vlastních ambicí.

Když jsem mamce oznámil, že budu vlastní ples moderovat, zeptala se mě na jedinou otázku: „A to se nebojíš?“.
Odpověděl jsem: „Samozřejmě, že se bojím. O to právě jde.“

Strach přeci nemůže být důvodem, proč něco neudělat. Ten primární živočišný nás možná dokáže ubránit před přibližováním se k medvědům, ale ten sekundární společenský s velkým „S“, nám život jenom komplikuje a přibližuje životu zvířat.

Každý se bojí.

Není to o tom, zbavit se Strachu. Strach musí člověk denně překonávat. Strach nikdy nezmizí, v našich mozcích prostě přítomen je. Nelze se ho zbavit, stejně jako se nelze zbavit třeba hmatu.

Strach se dostává do hry pokaždé, když chcete něco vytvořit a publikovat. Když se chcete zachovat nezištně pěkně k druhému člověku. Když chcete jít za vlastním snem. Strach existuje v myslích všech lidí a denně ovlivňuje (řídí) životy.

Rozdíl mezi výjimečnými a obyčejnými lidmi? Výjimeční si svůj Strach uvědomují, ale kašlou na něj a dál dělají výjimečné věci. Každý den s ním zápolí, každý den s ním bojují bitvy jako u Thermopyl. Stejně jako 300 Sparťanů se prostě nevzdají.

A víte, jaká je pointa mého moderování maturitního plesu? Že proběhlo naprosto v pohodě. Hlas se mi netřásl, nohy taky ne, skoro jsem nebyl nervózní. S kamarádem jsme předvedli naprosto výbornou show – bavili lidi, řídili večer a ještě se parádně bavili sami. Dostalo se nám ocenění od každého, s kým jsme se bavili. Od učitelů i studentů. A přitom stačilo, abychom podlehli Strachu, a nic z toho by se nestalo.

Nenechte Strach zvítězit.

Napsat komentář

Komentář